Báseň, kterou jsem napsala Honzovi v The Bachelor (Patreon)

Tohle jsem sepsala během jedné hodiny, kdy jsme dostaly jakési doporučení a popohnání k nějakým větším gestům směrem k Honzovi. Omezený čas i prostor mi poskytl jasné východisko ze situace, kdy se mi nechce být úplně neviditelná nebo nečinná a zároveň se nechci přidávat k hromadnému a pro mě jednoduchého aktu v podobě rádoby společného tanečku. Mám nápad. Svůj plán. Chci udělat to, čemu se věnuju. Odkrýt další kus sebe. Vždyť jsem přece tak málo čitelná... To jsem vůbec nevnímala jako odkrývání citů k Honzovi, které tam nebyly. Nýbrž jako odkrytí mojí vlastní citlivosti. Té citlivosti, kterou si střežím na zámky a petlice za tím chladným výrazem, který v sobě už stěží propíše pocit údivu. Že to bude celé nepochopené, to bylo riziko... riziko, které jsem byla ochotna podstoupit, abych nesplynula s davem. Nicméně i stádo ovcí dokáže přebít jednoho osamoceného vlka. Protože ovce se bude vždy držet jen svého stáda.